Husam Al-Aziz - Pěšák - 2. část

13. září 2011 v 17:13 | Bartemius Giovanni |  Literature

Lokálem zněl líbivý jazz, ale málo kdo jej poslouchal. Zejména pánská společnost totiž otáčela hlavu za svůdnou dámou, sedící u jednoho ze stolků, která upíjela své laté a pročítala si nějaké papíry. Ze soukromého počítače zesnulého Prince měla dost indicií, ale ne dost, aby ji to vše dávalo smysl. Proto si ho zavolala. Po pár okamžicích do ní nenápadně loktem dloubl její společník, no, lépe řečeno poskok.
"Je tu" Pronesl hrubým hlasem, který se vůbec nehodil k jeho jemné, skoro žensky vypadající tváři. Byl to krasavec, koho jiného byste také čekali vedle Toreadorky. Ta jen zvedla hlavu a podívala se na nového příchozího a jemně mu pokynula hlavou. Pohůnek se okamžitě zvedl a zamířil si to k novému hostu. Ten měl delší mastné vlasy na ramena, temné jak noc. Jeho postavu halil dlouhý černý kabát ke kolenům.
"Prosím, posaďte se" Sice to od toho krasavce byla prosba, ale stejně zněla jako rozkaz, čili mladík nemohl dělat nic jiného, než usednout ke stolu naproti krásné upírce, která k němu natáhla dlaň.
"Madame de Guil, Justikářka, jsem pověřena vyšetřováním záhadné smrti prince" Její hlas doslova hladil a líbezný úsměv, kterého se dostalo mladíkovi naproti ní, by mu záviděl kdejaký muž.
"Já jsem…"
"Hugo, ano… já vím" Přerušila jej Justikářka a pečlivě si složila papíry do své prostorné, ale stále elegantní kabelky.
"Jste ve městě teprve pár týdnů a mě by zajímalo, proč jste vlastně přijel" A opět ten úsměv, na který by měla mít zbrojní průkaz.
"Nic zvláštního na práci tu nemám…" Odpověděl upír naproti ní a pokusil se ji opětovat úsměv.
"Assamité mají vždy něco na práci, tedy?" Pozvedla obočí Toreadorka a už to vypadalo, že jí začíná docházet trpělivost.
"Jen jsem tu měl rozšířit kontakty, a trochu se tu porozhlédnout" Přiznal barvu mladík a objednal si černou kávu.
"Ano, pokud vím, měl jste s Princem schůzku, ohledně čeho?"
"Ne, neměl… měl jsem ji mít, ale právě když jsem se měl s Princem sejít, tak to bouchlo" Assamita začínal být nervózní a po čele mu sjela jedna kapka potu. To se u někoho jako je on příliš často nestává, ale tady se cítil jako na výslechu.
"A co po Vás tedy vlastně chtěl?" Vyptávala se dál Justikářka.
"No, to právě nevím…" Mladík bezděčně pokrčil rameny a Toreadorka chápavě přikývla.
"Dobrá tedy, nevzdalujte se z města a kdyby něco, tak tady je mé číslo" Řekla svým podmanivým hlasem a položila na stůl vizitku.

* * *

Když jsem stoupal po schodech Brooklynského činžáku do svého bytu, tak jsem se začal cítit jako v nějakém béčkovém filmu. Dveře byly dokořán a můj byt, či lépe řečeno to, co v něm zbylo, bylo doslova obráceno vzhůru nohama. Někdo tu něco očividně hledal. Jal jsem se prozkoumávat škody, když jsem za sebou uslyšel pohyb. Bleskurychle jsem se otočil a hlaveň mé devítky už čněla do obličeje jakéhosi neznámého muže.
"To tys udělal ten bordel?" Zeptal jsem se ne zrovna příjemným hlasem, kdo by taky v podobné situaci byl příjemný.
"Ne, ne, ne…" Koktal neznámý. "Já jen sledoval ty nabušence, co to provedli"
"Proč?" Některé otázky jsou tak prosté.
"Protože ta Toreadorka je vážně šťabajzna, tak ji sleduju a s jednou z těch jejích goril, co tu dnes řádili mám nevyřízené účty" Odpověděl ten chlápek a do široka se usmál.
"Řekni mi, proč ti mám věřit a proč bych tě hned neměl odprásknout jako psa?" Zeptal jsem se znovu a už téměř mačkal kohoutek pistole.
"Protože jsem tě už dávno mohl zabít" Ozvalo se najednou za mými zády. Prudce jsem otočil hlavou a tam stál ten stejnej chlap. Otočil jsem se tedy zpět před sebe a postava toho, se kterým jsem doteď mluvil se doslova rozplynula ve vzduchu.
"Co… ty jsi…" Koktal jsem teď pro změnu já, když jsem se trochu vzpamatoval.
"Ravnos, jo… říkej mi Bill." Opět se doširoka usmál a z kapsy svých kalhot vytáhl cigarety, z nichž jednu si připálil. Zajímavé bylo nejen to, že kouřil stejnou značku jako já, ale mně se navíc cigarety záhadným způsobem ztratily.
"Dáš si?" Natáhl ke mně ruku, ve které svíral MOJI otevřenou krabičku a nabízel mi tak MOJI cigaretu, pohledem jakoby se mi vysmíval. Tiše jsem zavrčel a okamžitě jsem mu vyrval krabičku z ruky. Sám jsem si jednu cigaretu zapálil, už jsem to potřeboval. Labužnicky jsem potáhl a prohlížel si svého nezvaného hosta. Vypadal, jako nějakej vylízanej hiphoper, kraťasy, vytahané tričko s logem New York Knicks, černoch jako poleno.
"Kdo vlastně seš?" Zeptal se mě po chvíli.
"Říkají mi Hugo" Pronesl jsem v zamyšlení nad nastalou situací. Jestliže ten byt prohrabali lidi od té Justikářky, tak si musí myslet, že v tom taky jedu. "Kurva…" Ulevil jsem si a znovu dlouze potáhl z cigarety.
"A proč po tobě vlastně jdou?" Zeptal se Ravnos a sedl si na topení. Naštěstí se pod ním radiátor neutrhl, ale to už by vlastně bylo stejně jedno.
"Nevím, ta kráva si asi myslí, že jsem to udělal…" Řekl jsem znechuceně a odhodil nedopalek na zem, abych jej v zápětí mohl nekompromisně udusit botou.
"A udělal?" Jeho pronikavé oči nyní hleděly do těch mých.
"Ne, jistěže ne!" Vyhrkl jsem okamžitě.
"Tak jí to řekni" Odvětil lakonicky, ale měl pravdu, musím si s ní promluvit.
"Jo, to taky udělám, ale ne dnes, teď musím vypadnout z tohoto bytu a pořádně se prospat" Už jsem se otáčel, když mě chytl za rameno.
"Počkej, půjdu s tebou, znám jeden příjemnej hotel" Usmál se a během půl hodiny jsme již stáli před nevelkou budovou s nápadným červeným nápisem.
"Do hajzlu, vždyť je to bordel!" Obořil jsem se na svého společníka, ale ten se zase jen široce usmál.
"Jo, to je, jenže já si potřebuju zapíchat a ty nejsi zrovna můj typ, víš?" Nahlas se rozchechtal. "Kromě toho si myslím, že by ses měl taky trochu uvolnit"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama