Keystel Amaranthová - O chrabrém Ventrue a chytrém Tzimisce ( soutěž )

16. listopadu 2009 v 10:07 | Andreas S. Giovanni |  Soutěžní příspěvky
Za třináctero horami a třináctero řekami nežila jednou jedna upírská rodina. Byla to rodina nanejvýš konzervativní - maminka Ventrue, tatínek Ventrue, syn jménem Ralph překvapivě také. Nežili spolu v prosté třípatrové vilce a měli se dobře.
Když bylo Ralphovi 150 roků, přišla do tohoto kraje vědma. Nikdo nevěděl, odkud pochází ani jak je stará, ale moc z ní sálala na všechny strany. A tato vědma zaťukala jednoho dne mohutným klepadlem na dveře vilky… Otevřel jí Ralph a pozval ji dál. Vědma si s ním vypila šálek horké A pozitivní, načež vzala do rukou jeho šálek a zadívala se na krevní sraženinu na dně.
,,Je ti souzeno vykonat obdivuhodné věci, Ralphe!" pravila mu a on se zaujatě vyptával, jak to myslí.
,,V dalekém městě, které ani ty, ani nikdo z tvého kraje ještě nespatřil, žije dívka Sahela. Je Dcerou tamního arcibiskupa." Na to se Ralph ušklíbl.
,,Co já s ní, když patří k sabbatským! Nemá šanci vzbudit ve mně cokoliv kromě pohrdání," odpověděl rychle, ale vědma zavrtěla hlavou.
,,Nesuď tak rychle. Sahela není jako její Otec, co víc, nepodobá se nikomu ze sabbatských řad. Je to upírka nesmírné krásy a neobyčejně camarillského smýšlení… trpí pod rukama svého Otce a pod dusivým pláštěm Sabbatu." Ralph se zamyslel. Už delší dobu přemýšlel nad tím, jestli mu něco neuniká, když se pořád zdržuje v okolí domova. Už dobrých šedesát let mu to leželo na srdci… rozhodl se proto chopit se příležitosti. Vědma odešla a Ralph seznámil rodiče s úmyslem osvobodit neznámou upírku ze sabbatských spárů. Všemožně mu to rozmlouvali…
,,Přijde si nějaká Malkavianka, nakuká ti kdoví co a ty se rozhodneš putovat přes půl světa za Dcerou arcibiskupa?" zoufali si, ale Ralph už byl odhodlán a nedal se přemluvit. Matka mu tedy starostlivě zabalila do ranečku něco krevních buchet a Ralph se rozloučil.
Putoval světem sto dvacet let, poznával nové kraje, upíry a zvyky a nepřestával pátrat po upírce jménem Sahela, Dceře arcibiskupa. Nikde se o ní nic nedoslechl, až jednou…
,,Sahela? O té jsem něco slyšel," pookřál upír, na kterého Ralph narazil v jednom hostinci. Pozval ho tedy na čerstvou desetiletou holčičku a pokoušel se vytáhnout, co se dalo. Upír se ale všelijak vykrucoval.
,,Já ti nevím," říkal mu a vrtěl hlavou, až mu od ní odletovaly kapky krve. ,,Možná bych ti o ní ani neměl povídat. To není jen tak, Dcera arcibiskupa…" Ralph si ale věděl rady a obdaroval upíra značným jměním. Na to přesně mladý Ravnos slyšel a informace se začaly jen sypat. Ralph se dozvěděl, že město, v němž řečený arcibiskup působí, je nedaleko a také že Sahelu dosud spatřilo jen velmi málo Rodných, neboť skoro nevychází z rodinného sídla. Ralph už neváhal a vydal se neohroženě do města…
Tamní obyvatelé moc sdílní nebyli, ale Ralph už beztak věděl vše co potřeboval. Možná by mu byla ještě přišla vhod informace, že arcibiskup patří ke Tzimisce - to mu ale brzy došlo. Přesněji řečeno ve chvíli, kdy se snažil dotlouct do arcibiskupova sídla a vyřítili se na něj z hlubin zahrady dva Váleční ghúlové. Ralph však vytrhl sloupek plotu ze země a bránil se tak houževnatě, že po lítém boji nestvůry přemohl a zabil. Tu se mu dveře sídla otevřely a v nich stála Sahela.
,,Kdo jsi?" ptala se, bledá, krásná a zmatená, v její tváři nebyla ani stopa po sabbatské zkaženosti.
,,Jsem Ralph z dalekého kraje a klanu Ventrue a přišel jsem tě vysvobodit. Od vědmy jsem se dozvěděl, jak tě tvůj Otec souží…" přiznal jí hned popravdě a Saheliny nevinné oči zazářily. Rychle ho vtáhla dovnitř a odvedla do své komnaty, kde se mu nepokrytě děkovala a blahořečila ho.
,,Na vděk bude čas později, má krásná. Teď odsud musíme hlavně pryč," uvažoval prakticky Ralph. Sahela se usmála.
,,Nikdo v sídle není. Můj Otec se vrátí nejdřív pozítří a služebnictvo se zdržuje jen v podzemí. Můžeme tu tedy ještě zůstat, aby sis odpočinul po dlouhé cestě a nabral síly."
Takto se tedy rozhodli a Ralph ulehl ten večer v pokoji pro hosty s pocitem dobře splněného úkolu a s radostí, že pro sebe získal tak krásnou ženu.

,,Sahelo, drahoušku," ozval se později arcibiskupův hlas, Sahela vstala od kuchyňského stolu a vyšla mu v ústrety.
,,Jdeš právě včas, Otče," řekla s polibkem na tvář a usmála se.
,,Ano, viděl jsem před vchodem Pata s Matem. Kdepak je ten, co je má na svědomí?"
,,Spí v pokoji ve východním křídle. Přišel mě zachránit - další," zasmála se zvonivě a Otec ji pohladil po hlavě.
,,Tak se do toho dáme…"
Ralphovo překvapení nebralo konce, když byl vzbuzen arcibiskupem, který jej bez větších potíží přesunul do sklepních komnat, kde v jedné velké kobce sedělo už alespoň dvacet mužů, z nichž mnozí už vlastně muže tolik nepřipomínali. Hleděl zmateně na Sahelinu tvář, kde ale po nevinnosti už nebylo ani stopy, jak po boku Otce odcházela ze sklepa pryč…
A tak získal arcibiskup dalšího trénovacího panáčka pro svoji Dceru, vyplatil Malkaviance dva balíčky psích sucharů a nežil i se svou Dcerou šťastně dál. A pokud nepřišla Gehenna, nežijí tam tak dodnes.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama