Eleuthera Fly M. Nandr - Velká upíří litanie ( soutěž )

16. listopadu 2009 v 10:15 | Andreas S. Giovanni |  Soutěžní příspěvky
DĚJSTVÍ PRVÉ :
(toto je jen přepis jedné pohádky pro děti a úvod :-) snad to nikoho neurazí)

O chytré Disonanci a hloupém Malkaviánkovi

Byl jednou, kdysi, dávno velký hrad a v něm žila chytrá blecha Dcera disonance a bláznivý příbuzný Malkavian.
Dcera disonance - Martina, tak se jmenovala -
stále přesvědčovala Malkavianka, že by se měl naučit psát, číst a počítat, že se mu to může hodit, ale Malkavianek trval na svém.
"To přece není nutné, Wyrdo. Chci být jednou slavnou upírkou, jezdit po cizích zemích a své nádherné a brilantní dovednosti předvádět!"
"Ale k předvádění bude třeba umět počítat. Co když někdo přijde, že vede dva smrtelníky a ty nebudeš umět mu spočítat, kolik mu máš dát peněz?" tvrdila Dcera.
"Tak ty jejich smrtelníky nebudu kupovat. Budu jezdit po světě, krást krve nevědomím a dívat se, jak lidé blázniví. K tomu přece nepotřebuji umět psát, číst a počítat!" řekl Malkaviánek a dupl botou s kolečkem.
"A jak si zapíšeš všechny krevní recepty, když nebudeš umět psát a když je někdo zapíše za tebe, tak je nebudeš moci přečíst!" myslela si Martina nahlas.
"Tak si ty moje recepty budu pamatovat, ne?" zlobil se Malkaviánek.
"Ale jak si dokážeš zapamatovat tisíc receptů, aniž by jsi jeden jediný zapomněl?" divila se Wyrda.
"Malkaviani mají velké hlavy, aby se jim tam vešly jejich velké mozky, do kterých uloží nespočitatelnou sumu slov a dalších jiných potřeb k jejich slávě." vychloubal se Malkaviánek.
"Jsi hloupý, Malkaviánku. Číst, psát a počítat je věc, kterou musí dnes umět každý! A pokud se budeš chtít dostat na nějaké hrady
a pokud budeš chtít být slavný, musíš se umět podepsat, ne?" zlobila se teď blecha Wyrda.
"Ne, Martino, to ty jsi hloupá! Říkáš věci, které nejsou pravda. Všehoznalec nemusí umět všechno!" tvrdil Malkavianek. "A vůbec, proč si myslíš, že musím tohle všechno umět?"
"Abys nebyl hloupý pomatenec, Malkavianku. Jestli opravdu chceš být slavnou upírkou, musíš se umět podepsat. Pokud budeš mít fanoušky (nebo fan-club), budeš se jim podepisovat do kůže, na krky nebo na ruku. A pokud chceš být velkou upírkou a mít nejlepší krev na světě, musíš umět počty. Co kdybych za tebou přišla a řekla, že chci dva mrtvé za 50 zlatých? Kolik mě to bude stát?" rozpovídala se Martina Wyrda.
"To nevím, kolik tě to bude stát!" přiznal Malkavianek.
"No vidíš! Zaplatila bych 100 zlatých, cucáku! A číst budeš potřebovat proto, abys viděla na kůži nebo na rakev, kterou budeš mít. Abys tam nenapsala, nebo nezmáčkla špatné těsnítko. Už chápeš, proč je třeba se naučit tyhle směšně lehké věci?"
"Ano, chápu, ale když se mi do toho učení vůbec nechce?"
"Na to je jediné řešení. Musíš se je naučit stůj co stůj. A jestli nechceš chodit do Pentagramu, můžu tě učit já!" řekla Wyrda pyšně. "Tak jsi pro, nebo ne?"
"Jsem." řekl po chvíli Malkavianek. "A jak mě chceš tyhle "směšně lehké věci" naučit, Wyrdo?"
"Hezky, česky, po upírsky!" zašklebila se Wyrda. "Uvidíš! Pustíme se do toho hned zítra nebo až příští týden?"
"Zítra, chci to umět co nejdříve!" slíbil Malkavianek.

Další den přišel Malkavianek k Dceři do hrobky.
"Nic lepšího nemám. Tohle bude teď tvá škola, Malkavianku. Sem budeš chodit hned po setmění a budeš zde až do brzkých hodin ranních." Řekla Wyrda a ukázal Malkavkovi, kam se má usadit. Malkaviánek se posadil do měkké vystlané rakvičky a uvelebil se. Byl by spal, ale věděl, že je ve "škole" a že se musí soustředit.
"Na, tady máš kůži a tady skalpel. Já teď na tuhle zeď, která nám poslouží jako tabule, napíšu několik slov a ty se pokusíš je napsat jako já, souhlas?" řekla Dcera.
"Souhlas!" přikývl Malkavianek a pustil se do pracného převyrývání. Už po půl hodině úmorné práce se začala upírka nudit. Vášnivě okusovala skalpel a čmárala do kůže nesmyslné klikyháky.
"Tak ukaž, Malkaviánku, co jsi vyryl!" vyzvala Disonance pomatence. Malkaviánka jí podala kůži, ale skalpel okusovat nepřestávala.
"Eleuthero!" zuřila Wyrda. "Máš tu nesmyslné klikyháky, vůbec jsi se nesnažila! To tě raději učit nebudu a ty můžeš zapomenout na svůj sen!"
Dcera nakvašeně odešla a práskla hlasitě dveřmi od kobky. Trucovala a trucovala celé dopoledne. Až po obědě se Malkaviánek odvážil za ni jít.
"Omlouvám se Wyrdo, ale nudila jsem se!"
"To tě bude nudit ještě věcí, Malkave!" povzdechla si Dcera. "Musíš být trpělivá, pokud se chceš něco naučit! Andreas mi říkával: Když se učíš něco nového, dělej to v dobré náladě a s náhradní zkumavkou! Tak se toho prosím řiď!"
"Dobře, dobře." řekl Malkavianek. "Budeme pokračovat hned, nebo už skončilo vyučování?"
"Pro dnešek konec, Malkavianku, můžeš jít domů a relaxovat. Já připravím jiný program na zítra a pak se za tebou stavím." řekla Wyrda vyčerpaně.
"Tak jo. Zatím ahoj!" řekla Eleuthera. O cestě domů o tom však přemýšlela.
"Když má Martina takové laskavé zubiska a učí mne, musím být trpělivá." Zaťala Malkavianka dásně.

O pár týdnů později už Malkaviánek všechno uměl, a Dcera byla z něho velmi potěšená.
"Moc ti to jde, Malkavku. Zlepšila ses!"
Nakonec to dopadlo dobře. Malkavianek se opravdu stala slavnou upírkou a cestovatelem. Sen se jí splnil a často potajmu schovávala a odkrvovala pro Dceru. Ostatně, byla jí vděční a moc jí dlužila. Ovšem Dcera se stala mistrem a zpívala upírkům tak, jako předtím Malkaviankovi.


DĚJSTVÍ DRUHÉ:

Jak Malkaviánek poprvé krve pil

Bylo nebylo, tak už to zkrátka je…
Jedné noci se narodil a z hlasu Malkava se zbláznil další upírek. Bylo to děvče ztřeštěné a přitom nesmělé. A protože život pro ni dostal sladkou železitou příchuť, stala se rozmazleným upírkem, který si nelámal s ničím hlavu.
Snad se jen bál rektálního teploměru, ale to vše zmizelo, když za ním přišel jeho nadřízený Andreas a pravil:
"Hle, Malkaviánku," on to ve skutečnosti říkal jinak a daleko méně debilněji, ale tato pohádka je zkrátka bláznivá.
"Už jsi s námi nějakou tu dobu…no… a popravdě nás stojíš dost konzerv a taky…no někteří si myslí že jsi zkrátka nácucka.." pokračoval a Malkaviánkův pohled ulpěl na několika málo, najednou zaneprázdněných upírů, jako byla Kestyel, Wyrda a také Max.
"..no a tak jsme svolali tajnou poradu a po několika ústupcích..chápej, snažil jsem se tě bránit, ale nabídli mi vyšší cenu, no… uděláš si malý výlet do Himalájí, jen tak na dvě až tři stovky let.." zastrčil si dalšího tuzéra, který mu vmáčkl Ian do kapsy.
"Jo a málem bych zapomněl, Rada 4 už zase šetří, takže to bude bez proviantu," řekl ještě rychle Andy a pak spolu s ostatními rychle odletěli do kavárny.
Malkavianek se nezmohl ani na slovo. Co by dal za ten rektální teploměr teď?
Kecnul si proto na zadek a začal přemýšlet…kolečka mu ale podklouzla a on si narazil..
Kostrč.
Tak si Malkavianek vyzul boty a začenichal, nikde žádná schovaná konzerva..Andy nekecal, bude to vážně bez papání. Co si jen počne? Nebohý Malkavianek, zhebne!
Ale co, aspoň si po cestě zaskotačí…tak se rychle znovu nazul a rozběhl se hop a skok a už si to šinul po schodech dolů. Šup sem a hops tam, vyhnout se slizkému Řehíkovi, proklouznout ven a uffffff…..
Byl na vzduchu.
Už teď ho trápil hlad, ale protože se bál, aby ho nikdo neosočil ze sobeckosti, do hradu se už nevrátil. Možná to bylo z trucu, ale obejde se přeci i bez konzerv s krví.
Když ti barbaři dokáží přežít na tom teplém odvaru z žil, on to dokáže také, není žádný Setita.
A tak putoval Malkaviánek….minutu a dvě…a když už se to rovnalo celé věčnosti (cca 26,34 minutám) upadl pod Gerentskými horami a zcela vyčerpán tam hekal jako oslík.
A protože to bylo opravdu vyčerpávající, na chvíli se oddal naslouchání hlasu Malkavovu a meditoval.

Už už měl na dosah gilotinu a vztahoval k ní ve své meditační-halucinaci tlapičky, když se mu před obličejem objevil obraz vznešené Lutien a Veren.
Procházely se zrovna po pozemcích, když tu se k nim donesla lahodná vůně lidské krve. Bylo to opravdu příjemné a dokonce i Malkaviánek tomu nedokázal odolat, byť se u to nepopiratelně jen zdálo. Obě upírky se přesto dokonale ovládaly a na jejich výrazu by jeden nepoznal, jakou chuť musí mít.
A pak se k nim přidal Geret, který tak vábivě voněl. Lutien pozvedla své bledé obočí a podívala se na Veren, které zacukaly koutky.
Pak ovšem otevřela ústa a chytila se za krk: "Nechte si to až na pondělí jo?" A už tam nestál Geret, ale byla to Alex, která měla v podpaží malířské plátno…

V tom se Malkaviánek probudil hrůzou. "U všech prokletých! Co to bylo?" A to už k ní doléhal mámivý zpěv odněkud z dálky. Asi to zase upíři rozjeli u Trolla…to je hrůza..a já nic. Říkal si Malkaviánek.
A pak se konečně rozhodl, že se bude zlobit a tak se na truc vydal ne přes Hory, ale do Křižánek.
Téměř hned za rohem potkal bandu lidí, kteří hned poznali co je zač a protože už měli také trošičku přihnuto, netrvalo dlouho a vybídli se, že ho pozvou na pití.
A protože Malkavianek byl upírek, slovo dalo slovo a on se tedy napil.
A že na to do konce svého nebytí nezapomněl…
Malkaviánek se poprvé lidské krve napil a už více nemohl přestat. Od té doby jej šťastně přijali do spolku zpět, protože jim nedělal zbytečnou útratu a Rada 4 byla za odměnu vystavena jeho Dementation.

KONEC
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Viva Viva | 16. listopadu 2009 v 19:29 | Reagovat

To je výborný! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama