Soutěž

5. září 2009 v 9:48 | Ian, Gereth, Eleuthera |  Poets
Nakloněna nad vodou,
Dívka nahá se naklání,
Svatí už ji pomoci nemohou,
Vše bylo rychlé a spontánní.

Její milý se jen tiše směje,
Když její vzlykot v kopcích zaniká,
Chudinka stále neví co se děje,
Mysl zmatenou zaplnila panika.

Měsíc osvítí bledé tělo,
Jako by zbaveno života,
Něco by to do úst chtělo,
Dřív než se s ní svět zamotá.

Žízeň zažene však jediné,
Cože? Okusit máš krve?
V duši, v půli zlomené,
Nalézáš druhou tvář poprvé.

Obmotej si milého,
Chutnej jeho krev,
Jak rozlišit dobré od zlého?
Nebo svědomí potlačit řev?

Jsi upír maličká,
Zní to tak vznešeně,
Před smrtí uchrání tě kapička,
Saj dál novorozeně.

IAN


Nocí se plíží upír,
pro někoho je to smrt.
Měsíc si jen tiše úpí,
krev, to je jeho pud.

GERETH

V dlani malý dárek mám,
je pro tebe, ty jsi můj pán.
To poslední, co mi z lidství zbývá,
to jediné, co v kousku mě už dohořívá.

Prosím nedívej se takhle chladně,
ještě nejsem upír, ne však věčně.
Pousměj se znovu něžně,
tak jako předtím a běžně.

Podej mi ruku, pojď kousek dál,
tam není svědek, který by se za nás bál.
Vlasy sama z šíje odhrnuji,
ať jsou to rty, které na ní pociťuji.

Neboj se té krve, stékající níž.
Já sama ji vnímám,ne, to není hřích.
Měsíc bude nám jen tiše závidět,
nikdy tě za to nebudu nenávidět.

Každý den před tím, byl má noc,
nyní jsem prohlédla, vím toho dost.
Smrti se nebojím, z tvých rtů mi voní,
závan té příchuti mým tělem brní.

ELEUTHERA


Když měsíc nad krajem,
Svým stříbrným tajem
Prostoupí hustou tmou,
Já už vím, že ty budeš mou.

Když upírům hladovým,
Tvá sladká krev zavoní
A vítr rozcuchá tvé dlouhé vlasy,
Co zbyde z tvé krásy?

Na tvou smrt to já si počkám,
Neb vím, že se jednou dočkám,
A pak budeš jen mou,
Tou milovanou jedinou.

VEREN

Kráčíš nočním parkem setmělým,
spokojeně jdeš s úsměvem veselým.
Měsíc v úplňku svítí Ti na pouť noční,
osvětluje i okolní malé město Vánoční.

Po vyšlapané cestičce míříš zas dál,
pocity vítězství, jsi totiž noční král.
Vzduchem se line nasládlý pach krve,
pro sebe se radostně usměješ nejprve.

Jsi upír, jeden z dětí matičky Noci,
při Tvém úsměvu není lidem pomoci.
Plačící pannu na lavičce teď smrt čeká,
smutného umíráčka jí hraje řeka nedaleká.

"Vesele Vánoce!" zašeptáš jí do ucha,
zvedl se vítr, který dívku teď rozcuchá.
Nocí nese se Tvůj zvonivý smích,
konečně jsi zas dostal jednu z nich.

MARTINA

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wyrda Wyrda | 5. září 2009 v 20:10 | Reagovat

Dobře vy - krásné básničky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama